Češi si cení život vysoko, ale moc pro něj nedělají

Co stojí lidský život? Romantik řekne, že život je nade všechny peníze. „Ani zlámanou grešli,” oponuje pesimista. „Jak kdy,“ dodá historik. Atd.

Vtipkovat by se na toto téma dalo dlouho. Ale ono na tom opravdu něco je. Ne vždycky a ne pro všechny je život totiž stejně cenný.

Podle sociologů to tak trochu vypadá, že nejlepší, a tedy v nějakém ohledu asi i cennější život mají lidé žijící v partnerském svazku. „Jsou zdravější a žijí déle. Jestli k tomu mají dítka, je tento pozitivní dopad ještě větší. Zatím nikdo netuší, proč to tak je, ale statisticky to sedí.“ Aspoň to říká ředitel Sociologického ústavu AV ČR Tomáš Kostelecký.

Někdo to spočítat musí

Ekonomové mají na cenu života o dost realističtější pohled. To ale asi nepřekvapí. Vědí totiž, že pokud chcete nějakou cenu stanovit, třeba cenu domu, musíte ji s něčím srovnat, nejlíp s cenou podobného domu. A jak chcete čistě peněžně ocenit život jinak než srovnáním s jiným životem? „Je to nepopulární, ale někdo v určitých případech cenu života spočítat musí. Základem pro výpočet je jasná představa ohledně budoucích příjmů člověka,“ vysvětluje hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek. Takže pokud je naděje, že byste mohli být úspěšný podnikatel, manažer, ředitel nebo kdo ví jaké zvíře ještě, bude ekonomicky váš život výš, než kdybyste vydělávali podprůměrný plat. Dává to rozum? Dává. Akorát je to nějaké moc bez emocí, že. Tak dál.

Doktoři to berou hlava nehlava

Mnohem citlivější pohled na věc mají kupodivu i takoví životní cynici a realisti, jako jsou lékaři.„Při záchraně lidského života není přípustné rozlišovat cenu dotyčného člověka podle toho, jak je ekonomicky aktivní či jaký má pro společnost přínos. Každý život je cenný a naším úkolem je životy zachraňovat. Člověk, který dokáže být plně produktivní, netrpí většinou pocitem méněcennosti a také si dokáže více svou vlastní hodnotu uvědomit, je pak spokojenější a přínosnější pro celou společnost,“ vysvětluje primář Kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce Petr Neužil.

Neměl váš život cenu? Pro manželku třeba mít bude

Přednostka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. lékařské fakulty UK Jolana Těšinová k tomu dodává pohled zase o fous jiný. Někdo se zraní, nebo dokonce při nehodě umře. OK, smutné, ale stává se. Jak se ale promění život jeho nejbližších? Těch, co ho měli rádi. Přijde na to. Hodně napoví náhrada, kterou dostanete od pojišťovny, pokud tedy dotyčný nebo dotyčná nějaké to životní pojištění měli. „V praxi se výsledná náhrada odvíjí od celé řady kritérií, jako je intenzita vztahu s osobou blízkou, věk usmrcené nebo zraněné osoby, existenční závislost pozůstalých na usmrceném, postoj žalovaného, míra jeho zavinění atd.“ Jednoduše řečeno, pokud dojde k neštěstí, kdy někdo vám hodně blízký zůstane zcela odkázán na vaši pomoc, dostanete za tuto škodu víc, než kdyby umřel. Proč? Protože váš i jeho život to do budoucna zatíží a promění mnohem víc. Raději nepřivolávat.

Co stojí běžný Čech?

A jak si cena života stojí mezi běžnými Čechy? Před časem se jich na to ptala NN pojišťovna. Zjistila, že Češi si opravdu nejvíc cení své rodiny, zdraví a domova. Na druhou stranu poměrně slušně dlabeme na prevenci, takže nechodíme pravidelně k doktorovi a ani moc neuzavíráme životní pojištění, které by účinně chránilo naše finanční zdraví. Čtvrtina oslovených by lidský života ocenila na více než 30 milionů korun. Aktuální metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví má strop zhruba na 20 milionech korun. To je ostře v kontrastu s tím, že průměrný Čech ohodnocuje pojištěním svůj život o desítky násobků méně – pouze na 300 tisíc korun. Takže když se nás zeptají, jak moc si života ceníme, vidíme to na miliony nebo na nekonečno. Když ale dojde na to, kolik za pojištění vlastního krku vyplázneme, to se hned držíme při zemi. Že by nám bylo líto pojistit si vlastní krk? Dává to smysl?

Takže nakonec otázka pro někoho, kdo ten krk dává v sázku hodně často. Marek Holeček je horolezec, který objevuje nové výstupové cesty v nejvyšších horách světa. Jasná věc, že tady jde o kejhák skoro furt a stačí málo… Jak Marek vidí cenu života? „Nenavštívila mě bohatá teta, mám své úvěry a chci, aby moje kosti neměly zápornou hodnotu. Před každou cestou se proto vždycky pořádně pojistím.“ Jištění prostě dává smysl – nejen ve skalách.