Co o nás prozradí DNA? Možná více, než bychom si přáli

Díváte se rádi na detektivky? Pak víte, že vzorky z místa činu posílají vyšetřovatelé do „laborky“.

Tam s nimi pracovala i forenzní genetička Halina Šimková, která 16 let působila v Kriminalistickém ústavu v Praze. Dnes je místopředsedkyní Československé společnosti pro forenzní genetiku a o svém oboru přednáší na vysokých školách.

Kde pracuje nejvíce forenzních genetiků?

Obecně nejvíce jich potkáte v kriminalistických laboratořích, kde se věnují práci s biologickými stopami z místa činu. Specifikem téhle práce je umět i z velmi malých a degradovaných stop získat DNA a „přečíst“ z ní některé vybrané informace. Forenzní genetika ale zahrnuje i jiné než kriminalistické analýzy, například zkoumání biologických příbuzenských vztahů, jako je otcovství, nebo identifikaci rostlinných a živočišných druhů.

Co zjistíte o člověku z jedné kapky krve?

Obecně hodně, nicméně jsou věci, které z ní vyčtete jen obtížně. Třeba povahu nebo různé talenty. Ve forenzní analýze si ale takových věcí nevšímáme, stejně jako nás nezajímají třeba dispozice osob k nějakým nemocem. To hlavní, na čem forenzní genetika stojí, je identifikace, a ta se dělá pomocí hodně variabilních, ale jinak nicneříkajících míst v DNA. Moderním trendem je také predikce neboli předpověď toho, jak osoba vypadá, tedy barva jejích vlasů, očí, tvar obličeje nebo třeba věk.

Kdo je zařazen do databáze, kde porovnáváte vzorky DNA?

Profil nějaké osoby je do databáze zařazen tehdy, pokud je obviněna z některého z vyjmenovaných trestných činů. Genetici při své práci samozřejmě používají i další srovnávací vzorky, jako jsou vzorky obětí, svědků nebo třeba příbuzných pohřešovaného. S těmi se ale pracuje vždy jen v rámci jednotlivého případu a do databáze se nezařazují.

Je pachová stopa stejně jedinečná jako DNA?

To je velká otázka. Obecně víme, že tělesný pach je velmi variabilní. Srovnání s genetikou trochu kulhá v tom, že u profilů DNA umíme jejich jedinečnost teoreticky a matematicky spočítat. U pachů to tak není a rozhodování, do jaké míry jsou opravdu zcela individuální, nám asi ještě dá trochu práce.

Jednovaječná dvojčata mají stejné DNA. Jsou případy, kdy kvůli tomu nebylo možné určit pachatele trestného činu?

Ano, jednovaječná dvojčata mají v naprosté většině případů identický DNA profil, což opravdu v řadě případů ve světě vedlo k tomu, že nebylo možné jednoznačně identifikovat pachatele. I proto se genetici snaží najít metody, jak identická dvojčata přece jen rozlišit – třeba pomocí specifických změn v DNA, ke kterým dochází až v průběhu života.

Charlotta Kotíková je ochotná poskytnout DNA při obnoveném vyšetřování smrti svého prastrýce – československého ministra zahraničí Jana Masaryka. Jak by se s vzorkem dál pracovalo?

Toť otázka. Samozřejmě v momentě, kdy není k dispozici přímo vzorek DNA Jana Masaryka, je vzorek jeho praneteře jako nejbližší dostupné příbuzné logický krok. Lze ho v tomto případu použít ke srovnání s nějakými biologickými stopami a pokusit se určit, zda se jedná o materiál Jana Masaryka. Jenže takto staré kauzy bývají bohužel zatíženy mnoha zdroji nejistoty ohledně autenticity, ale existuje hlavně otazník nad důkazními hodnotami DNA ve stopách.

Co přesně máte na mysli?

Vezměte si třeba pyžamo Jana Masaryka, které měl na sobě při pádu a které jsem shodou okolností měla už před nějakými dvanácti lety možnost vidět. Na první pohled se analýza případných biologických stop z něj jeví jako výborný nápad. Jenže bezprostředně po smrti Jana Masaryka bylo manipulováno s tělem. Oděv byl svlečen a velmi pravděpodobně vyprán, teprve pak uložen. Z toho bohužel plyne, že případný nález určité DNA nenáležící Janu Masarykovi je důkazně obrovsky problematická věc. Zaprvé je málo pravděpodobné, že by se na oděvu při daném způsobu zacházení sedmdesát let zachovala DNA někoho, kdo se Jana Masaryka dotýkal v den jeho pádu. Mnohem pravděpodobnější je, že se zachytí nějaká pozdější kontaminace. Fatálnější ale je, že i kdyby na oděvu byla nalezena DNA někoho z té doby, nebude možné rozhodnout mezi klíčovými hypotézami: je tam DNA onoho člověka proto, že Masaryka strčil? Nebo se ho naopak snažil zachytit? Nebo na tělo sahal až po smrti? Na to vám samotný nález DNA nikdy neodpoví.