Při malování turistických značek si vyčistíte hlavu od starostí

Česká krajina má jednu z nejhustších a nejdokonalejších sítí turistického značení.

První značená trasa slaví letos neuvěřitelných 130 let. Víte, co znamenají jednotlivé barvy? Na historii značených tras jsme se zeptali Pavla Přílepka, předsedy Rady značení Klubu českých turistů.

Kudy vedla první značená trasa?

První trasa Klubu českých turistů byla vyznačena v roce 1889 ze Štěchovic na Svatojánské proudy. Část jí už zmizela pod hladinou přehrady, ale většina je stále přístupná. Dokonce byla nedávno vyznačena původními značkami a opatřena replikou historických směrovek. Kromě té ze Štěchovic vznikly v roce 1889 i další značené úseky, například z Karlštejna přes Svatého Jana pod Skalou do Berouna.

Lišily se tehdejší značky od těch současných?

Na prvních trasách byly značky větší, střední pruh měl šířku 10 centimetrů a lemovaly ho tenčí bílé pruhy o šířce 4 centimetry. Jako hlavní barva se používala pouze červená. Později se začalo značit i barvou modrou a od roku 1916 se už začaly používat čtyři barvy, jak je známe dnes. Šířka středového barevného pruhu se navíc zmenšila, takže jsou všechny pruhy stejně široké.

Mají jednotlivé barvy turistických tras nějaký význam?

Historicky byly červené trasy těmi hlavními a zpravidla nejdelšími, které vedly po hřebenech hor nebo údolím řek. Modré byly důležité regionální trasy. Zelenou se značily místní cesty, ty žluté byly spíše propojovací a doplňující. Dnes už se tato pravidla nedodržují, kvůli většímu počtu značených tras musíme spíše dávat pozor, aby se nám nekřížily trasy stejné barvy.

Jak často se musí turistické značení kontrolovat a obnovovat?

Každou trasu jednou za tři roky projdeme, obnovíme značky a zkontrolujeme stav informačních prvků na trase. Výbava značkařů nejsou jen barvy a štětce, ale také šablony pro značky, škrabka, ocelový kartáč, zahradnické nůžky nebo pilka. Doplňujeme nové značky, prořezáváme keře a nízké větve stromů, aby byly značky dobře vidět. Staré značení se musí dobře očistit kartáčem, stará kůra oškrábat a srovnat povrch pro novou značku.

Jak probíhá značení nových úseků?

Značíme většinou na stromy, někdy ale musíme improvizovat. Využíváme kameny, pařezy, někdy musíme zabudovat značkařský kolík se značkami nebo šipkami. Základem našich barev je fermežová písmomalířská barva od českého výrobce s přesně stanoveným složením. Trvalo docela dlouho, než jsme vyladili použití pigmentů, hustotu barev a schopnost krytí. Každý rok vznikají nové trasy a některé se zase ruší, počet značených kilometrů ale stále narůstá. Aktuálně udržujeme více než 43 tisíc kilometrů pěších tras a více než 38 tisíc kilometrů cyklotras.

Myslíte, že má turistické značení budoucnost i v době, kdy lidé používají GPS?

Věřím, že ano. Dříve turisté používali mapu a buzolu pro orientaci v terénu a chodili po značených trasách. Dnes místo toho mají chytrý telefon, který jim cestu díky GPS orientaci usnadňuje. Turistické značky se za těch 130 let staly přirozenou součástí přírody, neruší její vnímání a dovedou vás na ta nejkrásnější místa.

Používá se podobné značení i jinde ve světě? Inspirovali jsme někoho?

V některých zemích se používají pásové značky jako u nás, například na Slovensku a v Polsku.  U našich sousedů v Rakousku a Německu se také značí, ale systém není jednotný. Značení podobné českému můžete najít v rumunském Banátu, v Chorvatsku na ostrově Krk kolem Bašky nebo na ostrově Žirje. Nejdále jsou naše značky v Brazílii kolem města Bataypora, které založil Jan Antonín Baťa.

Co vás na vaší práci nejvíc těší?

Dělám to už skoro třicet let. V lese si vždycky při malování značek vyčistím hlavu od starostí. Musíte přemýšlet o něčem jiném, než je práce, a vnímat okolí. V posledních letech také kontroluji značené trasy a těší mě, když je všechno tak, jak má být. Jít po takové cestě je pak radost pro každého turistu.

Více o KČT na webových stránkách – https://kct.cz/