Jak u dětí poznat, že je něco trápí: Malé děti mluví tělem

Dětská psychika je křehká a citlivá na nejrůznější vlivy, které nakonec mohou vést k psychickým problémům. S SOS dětskými vesničkami přinášíme sérii článků k rozpoznání varovných signálů a správné komunikaci s dětmi.

Jak u dětí poznat, že je něco trápí 

Rozpoznat, že se dítě necítí dobře, vyžaduje vnímavost ke změnám v jeho chování, reakcích nebo náladách. Dětská psychika je zranitelná a problémy se často projevují nenápadně. Až tak, že jako dospělí tyto signály přehlédneme nebo je mylně přisuzujeme běžným fázím vývoje. O to důležitější je všímat si malých odchylek od běžných zvyklostí a chování dítěte. Může to být první krok ke včasné pomoci. 

Nejčastější varovné signály psychických problémů u dětí 

Náhlé změny nálad 

Dítě je najednou neobvykle smutné, úzkostné nebo podrážděné. 

Změny v sociálním chování 

Dříve společenské dítě se izoluje od přátel a rodiny, nebo naopak klidné dítě nadměrně vyžaduje pozornost. 

Fyzické projevy 

Dítě často bolí hlava, břicho nebo je celkově unavené bez zjevné příčiny. 

Ztráta zájmu  

Klesá zájem o činnosti a aktivity, které dítě dříve bavily.  

Regresivní chování  

Návrat ke způsobům chování v mladším věku, jako je močení do postele u starších dětí. 

Signály, které dítě vysílá, bychom neměli přehlížet, ale spíše se zamyslet nad tím, co se v jeho nitru odehrává. Pokud se potíže prohlubují, je na místě zvážit konzultaci s odborníkem. Čím dříve se podaří problém zachytit, tím větší je šance, že se podaří předejít hlubším dopadům na psychiku dítěte. 

Poruchy spánku u dětí jako ukazatel problémů 

Spánek často odráží duševní stav dítěte. Potíže s usínáním, časté noční probouzení nebo noční děsy mohou být známkou úzkosti či traumatického zážitku, a stejně jako nadměrná spavost příznakem depresivních stavů. Poruchy spánku často předcházejí vážnějším emocionálním obtížím a bývají prvním signálem, že je něco v nepořádku. Kvalita spánku totiž přímo ovlivňuje náladu, schopnost soustředění i celkovou pohodu dítěte. Rodiče by proto měli sledovat nejen délku spánku, ale i jeho kvalitu – jestli dítě usíná klidně, spí bez přerušení a ráno se probouzí odpočaté.  

Problémy ve škole jako zrcadlo psychického stavu 

Školní prostředí je pro děti zdrojem radosti ale i stresu. Problémy ve škole často odrážejí vnitřní prožívání dítěte, ať už jde o náhlé zhoršení prospěchu, ztrátu zájmu o učení nebo odmítání docházky. Tyto signály mohou souviset s poruchami učení, problémy s vrstevníky, ukazovat na šikanu nebo jiné psychické potíže. Děti na stres reagují různě, některé se stáhnou do sebe, jiné začnou být agresivní, podstatné je jakékoliv změny zachytit. 

V psychickém vývoji dítěte hrají důležitou roli hrají vztahy s učiteli a spolužáky. Pokud dítě přichází o kamarády, vyhýbá se skupinovým aktivitám nebo se bojí určitých situací ve škole, může to být známka hlubšího emočního problému. Rodiče by si měli všímat, jak se dítě chová po návratu ze školy, jestli je například neobvykle smutné, úzkostné nebo hyperaktivní. Pravidelná komunikace s pedagogy a aktivní zájem o školní dění pomáhají včas od halit potíže, které by jinak zůstaly skryté. 

Jak komunikovat s dítětem a získat si jeho důvěru  

Navázání důvěrné komunikace s dítětem vyžaduje trpělivost, empatii a správné načasování. Je běžné, že dítě nechce mluvit o svých pocitech nebo problémech, což může být pro rodiče frustrující.  

1. Vytvořte bezpečné prostředí, kde se dítě necítí odsuzované nebo pod tlakem. 
2. Začněte obecnějšími tématy a postupně se přiblížíte k jádru problému. 
3. Praktikujte aktivní naslouchání bez okamžitého nabízení rad nebo řešení. 
4. Nabídněte alternativní způsoby vyjádření – kreslení, psaní deníku nebo hraní her. 
5. Respektujte tempo dítěte a netlačte na něj. 
6. Sdílejte vlastní zkušenosti z dětství pro ukázání normálnosti pocitů. 

Volání o pomoc někdy není slyšet 

V raném dětství rodiče a nejbližší příbuzní znamenají pro dítě celý svět. Čím je starší, tím důležitější roli v jeho životě přebírají vrstevníci – kamarádi, spolužáci, první lásky v období dospívání. Stejně tak ho ovlivňují vztahy s dalšími dospělými – učitelkami ve školce, ve škole, trenéry na kroužku, novými partnery rozvedených rodičů. Děti se tak ocitají v džungli vztahů, ve kterých se musí zorientovat a najít si své místo. To není snadné ani pro děti, které mají stabilní a milující rodinné zázemí. A co teprve pro ty, které takové štěstí v životě neměly, jak vypráví příběh malé Anetky ze SOS dětské vesničky. 

Malé děti mluví tělem 

„Anetka přišla k nám do rodiny ve dvou letech,“ vypráví pěstounka Jana. „Neuměla chodit, neuměla jíst lžičkou, vydávala jen neartikulované zvuky, neplakala. Během několika měsíců ale udělala obrovský pokrok. Dnes je jí pět let a je to šikovná holčička, která je jen nepatrně pozadu za svými vrstevníky, je na mě ale velice fixovaná. Nedávno jsem musela nečekaně na několik dnů do nemocnice, a ačkoli Anetka zůstala doma obklopena ostatními členy rodiny, to nečekané odloučení v ní vyvolalo veliký stres. Začala se zase počůrávat, v noci měla noční můry, často plakala. Po mém návratu trvalo několik týdnů, než se zase stabilizovala,“ uzavírá vyprávění paní Jana.  

Právě fyzické projevy duševní nepohody jsou typické u nejmenších dětí. Bolesti břicha, časté noční buzení nebo noční můry, pomočování, celková regrese…, ale také časté změny nálad nebo ztráta kontroly nad emocemi a výbuchy vzteku naznačují, že děti mají nějaké trápení. 

V dospívání se uzavírají do sebe 

Čím jsou děti starší, tím lépe umí komunikovat, ale zároveň skrývat, co cítí. Zvláště příchod puberty a s ní související tsunami emocí dokáže dospívajícím dětem pořádně zamotat hlavu. Přidáme-li k tomu problémy ve škole, ať už s učením nebo s přijetím mezi vrstevníky, vliv sociálních sítí a leckdy i problémy v rodině, je toho víc, než dětská duše dokáže zvládnout. Třetina dospívajících dětí se podle průzkumů často cítí v depresi nebo trpí úzkostmi. Projevy mohou být nenápadné, třeba uzavření se do sebe, nebo naopak zvýšená agrese vůči rodičům a dalším autoritám. Stále častěji se v SOS dětských vesničkách potkávají s dětmi trpícími poruchami příjmu potravy, nebo že děti samy sobě ubližují fyzicky, aby přebily psychickou bolest. To je obzvláště palčivý problém a téma sebepoškozování si jistě zaslouží samostatný článek. 

Další články k tématu:

​Co nejčastěji trápí dětskou duši: úzkosti, šikana, poruchy nálady a příběh Ley