Proč rychle, když to jde pomalu?

11.07.2018

„Na dovolenou se vláčím s notebookem a místo odpočinku zažívám víc stresu než v rachotě. Rodina se mnou nemluví, věci do kufru sypu těsně před odjezdem a telefon vypínám jako poslední po třetím letuščině varování. Divíš se, že se na dovolenou netěším, i když v práci jedu jak fretka, a vlastně ani netuším proč?“

Jsou vám takové řeči povědomé a už vás to štve? Pak to zkuste trochu jinak. Pomalu.

Text: Jana Bohutínská        Foto: Archiv

Začalo to, když Carlo Petrini v druhé půlce 80. let protestoval proti otevření restauace McDonald’
s na římském Piazza di Spagna. Asi není náhodou, že se hnutí slow rozšířilo právě z jihu. Románská kultura je svým uměním užít si život proslulá. Slow food dnes znamená návrat k vychutnávání jídla, k regionálním produktům, k místním odrůdám plodin, k vaření.

Carl Honoré ve své knize Chvála pomalosti zpochybňuje přesvědčení, že co je rychlé, je taky lepší. A razí filozofii pomalosti. Klidně můžete v práci překonávat rychlostní rekordy, pokud je to nutné, ale nenechejte se strhnout nesmyslnou rychlostí, když odjedete na dovolenou. To si radši v kavárně vychutnávejte espresso. Znáte to, kvalita nad kvantitou. Jen to dodržet.

Zpomal a tanči se mnou

Proč být rychlý, když můžete být pomalý? To je otázka, která se řeší na webu Světového institutu pomalosti (theworldinstituteofslowness.com – bacha, načítá se trochu pomalu). Tenhle Think tank v roce 1999 založil Geir Berthelsen, profík na změnový management a řešení problémů.

A co tu všechno najdete? Pomalé firmy, pomalé značky, pomalé umění... A samozřejmě pomalou módu, slow fashion, které se v poslední době dostává víc pozornosti. Nezapomeňme na pomalé vzdělávání, pomalé rodičovství... Co ještě vás napadá? Ať je to cokoliv, pravděpodobně už na internetu najdete pár článků a doporučení, jak to pojmout pomalu. A k tomu poslouchat třeba „Slow down and dance with me“ od Kylie Minogue a otevřít Slow Beer.

Jak z patnácti udělat padesát

Ruku v ruce s pomalostí jde minimalismus. Představte si to třeba na módě. Bea Johnsonová, guru minimalismu a domácnosti s nulovým odpadem (česky vyšel překlad její knihy Domácnost bez odpadu), tvrdí, že z šatníku o patnácti kusech oblečení utvoří padesátku kombinací. Když jeho budování věnuje čas, dobře zná své tělo a zapojí kreativitu.

Minimalistický přístup klidně můžete aplikovat i na finance, když vědomě a s plnou pozorností investujete do toho, co má skutečnou hodnotu. Místo abyste bezmyšlenkovitě utráceli za věci a služby, které jsou po pár minutách radosti z novinky naprosto bezcenné.

S málem, zato svobodně

Jak tvrdí propagátoři minimalismu Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus, minimalismus není v tom, že musíte vlastnit jen stovku věcí a nemít auto ani televizi. Místo toho říkají: „Pomalost i minimalismus vlastně shodně směřují k tomu, že člověk věnuje pozornost svým rozhodnutím. Dělá je zodpovědně, smysluplně, s vědomím kontextu i důsledků. Nemontuje si do života další módní heslo, nepropadá fanaticky novému extrému. Stačí se inspirovat a uvažovat, jestli je smyslem života pracovat tvrdě až do vyhoření. Jestli jsou pro vás důležitější peníze, nebo vztahy. Jestli si koupíte deset triček, o jejichž původu radši nechcete nic vědět, nebo jedno, za jehož ušití někdo dostal férovou mzdu.“ A to je jen zlomek myšlenek, které vás mohou k pomalému nebo minimalistickému, ale hlavně klidnějšímu životnímu stylu přiblížit.

Minimalismus je nástroj, který vám může pomoci při hledání skutečné svobody. Ukazuje, jak být svobodný beze strachu, bez obav, bez pocitu viny, bez deprese. A jak se vymanit z kultury konzumu, kterou jsme si vybudovali.

Minimalisté Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus.

Přihlásit se k odběru novinek

Nejnovější články

Mohlo by vás zajímat

Otestujte si svoji kondici

Odpovězte na pár jednoduchých otázek a hned zjistíte, jak jste na tom s kondicí.

Spustit test kondice

Jsme tu pro vás!

Uvažujete jak sebe, nebo svou rodinu zabezpečit pro případ nepříznivých situací?
Neváhejte nás kontaktovat!
Rádi vám se vším poradíme a
zodpovíme vaše dotazy.