Změna programu vyhrazena

Říká se, že změna je život. Jenže vlastně ji moc rádi nemáme.

A co teprve když vám tu změnu do života násilím strčí někdo jiný. Rodina, šéf, kamarádi, protijedoucí motorista, osud… O vás bez vás, znáte to. Takže téma pro dnešek zní: jak zvládat neplánovanou změnu s grácií a třeba si ji i užít.

Naplánovali jste si víkend ve dvou, děti dáte k babičce, zamluvili jste hotel, kde noc stojí jako vaše týdenní výplata, našli si v jeho okolí dvě tři místa, která by stála za vidění, rezervovali jste si večeři v nejlepším místním podniku, co dostal dvě hvězdy od Pohlreicha, a už jste si i vybrali, co si dáte… A v tom dítě dostane chřipku, babička si zlomí ruku a vaše láska vám zlomí srdce nebo tak něco. Klasika a dalo by se to čekat, potvrdí vám každý jen trochu zkušenější rodič, jenže stejně na to většinou připravení nejsme. Toužíme své plány uskutečnit a změnám se přizpůsobujeme fakt neradi.

Místo abyste hodili plány za hlavu a začali řešit nastalou situaci, často jen v tu chvíli už zbytečně lamentujeme: „Ale vždyť máme ten zamluvený stůl, chtěli jsme vidět Hlubokou, rezervoval jsem nám projížďku na koních, mám zabalené golfové hole.“ A to už je pak ke vzteku jenom kousek. Jako by nestačilo, že prostě prožijete následující dny mnohem méně zábavně, než jste si plánovali (a není to to nejhorší, co se právě nějakému člověku na planetě děje), ještě si to ztěžujete tím, že svými řečmi a chováním okolí jenom víc a víc stresujete. A pak hádky, výčitky, „ještě že jsem s tebou nikam nejel…“ Je to fakt nutné, dělat si tohle se životem kvůli tak běžné věci, jako je změna?

Nemrhejte časem, energií a potenciálem

Nejdřív si uvědomte, že obava ze změny má různé důvody a není na ní nic špatného. Je přirozená. Jen je dobré dát si pozor, abyste z ní vykřesali spíš motivaci než paralýzu. Lidé se většinou snaží držet svého zvyku, plánů, snů. Změně se bráníme třeba i proto, že pro nás znamená víc práce – musíme se namáhat, myslet a hlavně o ní mluvit s jinými lidmi, kterých se může dotknout. A co když pro změnu nebudou oni. Nová práce zasáhne rodinu, rozchod rodičů ovlivní děti, stěhování odnesou babička s dědečkem, se kterými už nebudete každý víkend.

Při změně hrozí, že vylezou ze skříní kostlivci a prasknou staré rány. Změna na člověka může dopadnout hodně negativně, rozmetá pevné životní body a utrpěná zranění si pak lížeme déle, než by nám bylo milé. Jenže co s tím? Poručíte dešti, aby nepršel, protože vy máte v plánu opalovačku a naložené maso na grilovačku? Zastavíte střídání ročních dob jenom proto, že podzim vás se svou depkoidní náladou nebere? Ani třetí šála a dvě čepice nezabrání dětem, aby v zimě nechytly rýmu, když se vám to nejmíň hodí.

Změna je všude kolem nás, všechno se furt mění. A vy si můžete jenom vybrat: Buď vás to bude nadosmrti stresovat, nebo si změny začnete užívat. Ušetříte tak fůru vlastního času, energie, nápadů, sil. A ještě bude příjemnější s vámi pobývat než s někým, kdo imrvére brblá nad věcmi, které nemůže změnit.

Změna jako dobrodrůžo

Změna může být vlastně docela dobrodružství, výzva, šance… Možnost zbavit se věcí nebo návyků, které vás vždycky štvaly. I když čelíte změně, o kterou vůbec nestojíte, najděte v ní něco, na co máte vliv. To je vaše chvíle, váš moment, toho se držte. Vliv máte minimálně na to, jak o tom, co se děje, přemýšlíte. Úsilí, které byste věnovali rozpatlání problémů na kaši, vložte raději do plánu, co podniknete v nastalé situaci nově a jinak. A udělejte to.

Snažte se myslet na výsledek, to vás může motivovat. Své blízké požádejte o podporu a oceňte se a odměňte se, když se vám ve změně něco povede. Je to možná na první pohled laciné, ale uvidíte, jak to funguje, za chvíli se budete těšit na další změnu… a tedy další odměnu. Sebevědomí ostatně načerpáte i z toho, když si vzpomenete, jaké změny už jste v životě zvládli a co vám v tom pomohlo – třeba se to hodí i teď.

Nejlíp, jak dovedete

Dobré je přijmout, že přístup ke změnám je součástí povahy, výchovy, zkušeností, momentálního rozpoložení a životní situace. Neexistuje jediný recept na to, jak změnou s grácií proplout. Neskočte na každou „zaručenou radu“, když vám nefunguje. Neexistuje něco jako perfektní zvládnutí změny. Takové přesvědčení je k ničemu.

Raději na sebe buďte hodní. Minimalizujte škody ze zvýšené dávky stresu, která může změnu provázet. Dobře jezte, spěte, dbejte na psychohygienu a fyzickou kondičku. Najděte si svůj osobitý způsob, jak se ve změně podpoříte. A opakujte si mantru, že v každou chvíli přece děláte to nejlepší, co svedete. Prostě se z nečekané změny nepomiňte a berte ji tak, jak zpívá Aneta Langerová: „Rozběhnout se a nemyslet, co s námi bude za pár let.“ To stejně v rukou nemáte. Ale jak svůj čas prožijete, to ovlivnit můžete.