Duševní zdraví dětí: Příběh Ley, která se naučila nemizet

Co nejčastěji trápí dětskou duši

• Úzkosti – Děti často zažívají pocity strachu, úzkosti a obavy, které mohou souviset s nároky školy, nejistotou ve vztazích s vrstevníky nebo situací v rodině.
• Poruchy nálady – Dlouhodobě špatná nálada, smutek nebo ztráta zájmu o oblíbené činnosti mohou být známkou dětské deprese. Dítě si často nedokáže samo vysvětlit, proč se cítí tak, jak se cítí.
• Poruchy chování – Agresivita, vzdorovité chování, neposlušnost a nerespektování autorit se nejčastěji objevují ve školním věku.  
• Poruchy příjmu potravy – Anorexie, bulimie nebo přejídání se objevují především u starších dětí a adolescentů. Často jsou vyvolaném tlakem okolí na vzhled a ideální postavu.
• Šikana – Jedním z nejzávažnějších problémů je šikana ve škole i na internetu, která silně ovlivňuje psychické zdraví dětí, vede k osamění, pocitům méněcennosti a někdy i ke změně chování či odmítání školy.
• Nízké sebevědomí – Mnoho dětí si připadá, že nejsou dost dobré nebo že nezapadají mezi své vrstevníky. Tyto pocity přímo ovlivňují jejich sebehodnocení a schopnost komunikace.
• Poruchy spánku – Stres, úzkosti nebo nevyhovující rodinné prostředí narušují spánek dítěte. Nedostatek odpočinku pak následně ovlivňuje jeho psychickou pohodu i schopnost soustředit se.
• Adaptace na rozvod rodičů – Rozchod rodičů a rodinné konflikty mohou u dětí vyvolat smutek, zmatek, pocity nebo strach. Často nevědí, jak situaci zpracovat.

Tyto psychické problémy u dětí není vhodné podceňovat. Včasná pomoc a podpora, například prostřednictvím dětského psychologa nebo terapeuta, může zásadně ovlivnit další vývoj dítěte a pomoci mu najít ztracenou sebedůvěru a pocit bezpečí.

Příběh Ley

Na první pohled byla Lea obyčejná desetiletá holka. Seděla ve třetí lavici, měla úhledné písmo a pár kamarádek, se kterými se uměla smát. Jenže Lea nebyla „cool“. Neměla správné oblečení, neznala trendy na TikToku a máma jí kupovala boty, které sice byly praktické, ale ani trochu módní. Byla vždycky trošku oplácaná, což až doteď nevadilo.

Jednoho dne ji dvě spolužačky na hodině tělocviku natočily při běhu. Na videu byl vidět Lein rudý obličej, jak funí a jak se jí tričko lepí na tělo. Přidaly k tomu smějící se emoji a nápis „Velryba se snaží běhat“ a daly to na TikTok. Lea si toho všimla okamžitě. Stejně jako všichni ostatní ze třídy.

Od té chvíle se Lea úplně změnila. Přestala se hlásit, i když dobře znala správnou odpověď. Začala se omlouvat z tělocviku, vynechávala obědy a svačiny od mámy končily v koši. Mluvila čím dál méně a postupně opouštěla i kamarádky, které měla ráda. Nedokázala se zbavit pocitu hanby.

„Vůbec nebojovala,“ vzpomíná psycholožka Monika, která s Leou začala pár měsíců po incidentu pracovat. „Škola se k této události naštěstí postavila čelem. Dívky se musely veřejně omluvit celé třídě a dostaly ředitelskou důtku. Ale to, co se stalo, to nesmazalo,“ říká Monika.

Když začaly s terapií, Lea většinou jen koukala z okna. Nechtěla mluvit ani o videu, ani o těch dívkách, a už vůbec ne o tom, jak se cítí. Tak si povídaly o jiných věcech – o její mladší sestře, o oblíbené barvě, o ovoci, které jí nejvíc chutná. A postupně se pro Leu z terapeutické místnosti stalo bezpečné místo.

Pak si Lea a Monika založily malinký sešitek. Lea si do něj psala všechno, co ten den bylo alespoň trochu v pořádku: jako když si někdo sedl naproti ní v jídelně, když se jí ve výtvarce povedl obrázek, nebo když jí učitelka pochválila slohovku.

„Nesnažily jsme se o to, aby byla šťastná,“ říká Monika. „Šlo spíš o to, aby si začala všímat, že má nějakou hodnotu. Pomalu si pak začala vzpomínat, jaká byla, než jí někdo dal najevo, že je špatná.“

Dnes Lea stále prochází školou tiše, ale její pohled už nesměřuje jen do země. Občas se dokonce směje – opravdově, se svými kamarády. Ne proto, že by zapomněla na to video. Ale protože se učí, že ji to nedefinuje.