Žijeme spolu: vrací se mezigenerační soužití

Soužití více generací pod jednou střechou přestalo být normou už před desítkami let.

Soužití více generací pod jednou střechou přestalo být normou už před desítkami let. Pro dnešní „sendvičovou generaci“, tedy dospělé, kteří se starají o malé děti a zároveň stárnoucí rodiče, může být společné bydlení perfektním řešením pro zlepšení rodinného rozpočtu i kvality života všech zúčastněných. 

Zatímco pro generaci dnešních čtyřicátníků či padesátníků platilo, že z hnízda je potřeba vyletět co nejdříve a ideálně co nejdál, dnešní dospívající s odchodem z mamahotelů tolik nespěchají. Částečně kvůli pohodlí, částečně kvůli bytové krizi, se kterou se potýká řada velkých měst, nejen v Evropě. Návrat k mezigeneračnímu soužití by v době, kdy se rozpadá i nukleární rodina, čekal asi málokdo, nicméně je to vlastně logické řešení. Obzvlášť pro ty, kteří se snaží spravedlivě rozdělit svůj čas mezi pracovní a rodinné povinnosti, postarat se o stárnoucí rodiče a zlepšit svou životní úroveň. 

Buďte spolu

Podle výsledků výzkumu Generations and Gender Survey drtivá většina Čechů pokládá za svou povinnost postarat se nejen o děti, ale i o starší členy rodiny. Soužití pod jednou střechou také snižuje náklady všech zúčastněných stran. Obvykle potřebují méně aut i energií, ušetří se i čas, který by jinak trávili cestováním k sobě navzájem. A také čas na domácí a zahradní práce, samozřejmě za předpokladu, že se o povinnosti rodinní členové dělí. Na druhou stranu je třeba se v takovém rodinném uspořádání vybavit velkou dávkou tolerance. O tom žádná.

Trapné ticho? Nebude

I v případě, že se rozhodnete s rodinou sestěhovat, můžete ale, jak se říká, tomu štěstíčku jít naproti. V České republice takhle žije 40 % domácností a možná se i ta vaše stane jednou z nich. Dožíváme se stále vyššího věku a stále více odkládáme založení rodiny. Proto vznikla sendvičová generace, pro kterou může být soužití s vlastními či partnerovými rodiči šťastným řešením. Chtít takhle žít musí ale samozřejmě všichni, kterých se to týká. Pokud tomu tak je, můžete ze vzájemného soužití leccos vytěžit. Budete si blíž a z vašich životů vymizí trapné chvilky, kdy si po nedělním obědě nebudete mít co říct.

Máme pro vás pár praktických tipů, jak na to.

1. Zvažte společné priority ohledně bydlení: Máte čas na to, budovat si obydlí snů? Nebo jste v situaci, že se chcete sestěhovat hned a přijít rovnou do hotového? Jste schopni a ochotni společně sdílet jednu kuchyň nebo společný obývák?
2. Připravte se na kompromis ohledně lokality. Nejspíš budete nuceni hledat něco ve smyslu nejlepší poměr ceny a výkonu. Rodinný dům uprostřed velkého města si nejspíš nebudete moci při současných cenách nemovitostí dovolit. Počítejte také s náklady na rekonstrukci objektu k obrazu svému.
3. Čím větší, tím lepší. Nepropadejte mylnému dojmu, že okouzlující domeček nahradí potřebu prostoru každého z rodinných příslušníků. „Nejpopulárnější jsou nemovitosti s více patry a mnoha oddělenými místnostmi. Lidé chtějí také často možnost bydlení pro hosty,“ říká realitní makléřka Pavla Machalová. 
4. Nastavte si pravidla hned poté, co se nastěhujete: kdo kdy uklízí, jak se budete skládat na účty, jestli požadujete, aby se před vstupem do místnosti klepalo. Může to znít pedantsky, ale bez jasných pravidel se můžete dostat do spirály nekonečných konfliktů, které se dříve nebo později vymknou kontrole.
5. Pamatujte, že jste zvyklí žít svoje vlastní životy v separé bytech, a dejte si čas na to, zvyknout si. Každý potřebuje mít nějakou roli a bude vám chvilku trvat, než si na ni zvyknete. Ať už jde o zahradničení, žehlení nebo hlídání dětí.
6. Selská stavení s tlustými zdmi, které vás ochrání před nevyžádanými zvuky, jsou vždycky sázka na jistotu. Stejně tak vejminky, které můžete proměnit v bydlení pro hosty.
7. Vlastní obýváky a kuchyně vám pomohou se vzájemně nezabít. Společné jídlo nebo koukání se na televizi se díky nim stávají volbou, nikoliv povinností.