Ctnosti nezmizely se samuraji

Co to je ctnost? Wikipedie říká, že je to sklon k dobrému jednání.

Ale prý už dávno vyhynul. Jenže ono to vypadá, že ctnosti jdou zase do módy. Jak by taky ne, když se ukazuje, že bez nich cesta ke štěstí nevede.

V Japonsku byla ctnost nedílnou součástí samurajského morálního kodexu Bušidó. A ctnost je téma, na které dříve nebo později narazí i zapálené jogínky a jogíni, pokud na jogamatku neskáčou jen jako na právě populárnější žíněnku. Ctnosti vyznávali rytíři i králové. A ještě celkem nedávno se cti dovolávali i třeba politici nebo úředníci. Novou vlnu zájmu o ctnosti přinesli ale až psychologové, kteří se začali víc zajímat o spokojenost a štěstí.

Rozvinuli obor, kterému se říká pozitivní psychologie. A ta se zaměřuje na výzkum a podporu pozitivních tendencí každého člověka. Zajímají ji pozitivní emoce, jako je radost, štěstí, láska i naděje atd.

Jsme jedna rodina
Psychologové podrobili ctnosti průzkumu. Stojí za ním Martin Seligman, který se pustil do četby všech základních děl významných světových náboženství a filozofických tradic. Z toho pak sestavil soupis ctností, které se v nich vyskytují. A nakonec zkoumal, jestli se náhodou některé ze ctností nenajdou vlastně všude. A co byste čekali? Najdou!

„Náhodou“ se taková šestice skutečně objevila. Patří mezi ně moudrost a vědění; odvaha; láska a lidskost; spravedlnost; střídmost; duchovnost a transcendence. Právě ty podle Seligmana tvoří dohromady dobrý charakter a sdílejí je všechny kultury a tradice – křesťan jako muslim, hotentot jako akademik.

Štěstí není tam, kde je všechno na houby
Proč tedy ctnosti zase stojí za pozornost? Protože jsou jedním z dílků ve skládačce dobrého života, do něhož patří i štěstí. Celé to může na první pohled vypadat jako idealistické pindání hrající všemi barvami duhy. Ale to je povrchní pohled. Spíš jde o to udělat ve svém myšlení zásadní obrat a zaměřit se na pozitivní stránky života. A to může být ve společnosti, která je nastavená hodně negativně, mnohem těžší než si vypěstovat křídla a začít létat.

Jak to může jít ztuha, to si raz dva ověříte ve svém každodenním životě. Když vám potomek přinese domů svůj první diktát, automaticky ho peskujete za chyby, nebo začnete u toho, co se mu podařilo napsat bezvadně? Když přemýšlíte o své poslední pracovní prezentaci, omlátíte si o hlavu jedno zakoktání, nebo si nejdřív sesumírujete všechno, co skvěle klaplo? To, kde začnete, je většinou zvyk, který se spouští na autopilota. Kdežto měnit ho je potřeba vědomě, často pomalu, trpělivě a postupně.

A jsme zpátky u šestice ctností. U takové změny se totiž těžko obejdete minimálně bez určité moudrosti, která vám zajistí třeba nadhled nad situací, bez odvahy do změny se pustit a vytrvat. Nebo bez lidskosti, díky které si uvědomíte, že ve finále nejde o dokonalost, ale o spokojenost. A že lidé prostě nejsou ve všem perfektní (ač se o to často snaží). A to je dobře. Protože kdyby dokonalí byli, jaké by ještě mohli prožít dobrodružství a čím by se vlastně v životě bavili?

Ke čtení
Alena Sedláčková: Štěstí jako předmět vědeckého zkoumání pozitivní psychologie
Martin Seligman: Opravdové štěstí – Pozitivní psychologie v praxi