Jóga mě naučila postavit se svým strachům

Jako malá chtěla být silnější a umět se bránit.

Když vyrostla, diagnostikovali jí endometriózu, velmi bolestivé onemocnění, kterým trpí každá desátá žena. Andrea se s tím vším poprala a pomocí jógy se naučila překračovat své stíny.

„Jóga není hopskoč na podložce, hezký zadek v legínách a k tomu dvě lekce týdně. Je to životní cesta,” říká instruktorka jógy Andrea Knotková. Ať už ji praktikujete každý den, nebo občas, pomůže vám harmonizovat tělo i mysl, protáhnout se, vědomě vnímat sebe sama a obrátit se alespoň na chvíli do svého nitra. To může být někdy zvláštní pocit. Zpěvačka, amerikanistka, maminka malé Agátky a certifikovaná jogínka Andrea Knotková ušla dlouhou cestu, než se dostala ke své nynější praxi. Během své cesty k józe se naučila být sama sebou. Málem ji to stálo život.

Proč jsi nechala karate?

V osmnácti mi došlo, že potřebuju něco jiného než bojovat nebo přeprat kluky. Věděla jsem, že musím překročit své vnitřní démony a že je nevyženu tím, že vydržím nechat se mlátit do břicha chlapama dvakrát většíma, než jsem já.  

Kdy jsi začala praktikovat jógu?

Když mi bylo 20, začala jsem se pravidelně věnovat meditaci. Jóga pro mě od začátku byla cestou zvenku do nitra. S ásanami jsem se sžila postupně, v lecčem mi připomínaly techniky karate, protože prazáklad těchto cviků je pravděpodobně stejný. Na józe se mi líbilo, že princip bojovníka uvnitř nás respektuje, ale nepodněcuje k vnějšímu boji, spíš k vnitřní reflexi. Bylo to pro mě o postupné proměně vnímání celého těla.

To jsi ještě netušila, jaký boj s tělem tě čeká…  

Bylo mi 21, měla jsem měsíčky a strašlivé křeče, nezabíralo ani x růžových pilulek. Lékaři mi v podbřišku našli útvar o velikosti 17 centimetrů a diagnostikovali endometriózu. Byla jsem na operaci, brala hormony, ale dlouhodobě mi nic nepomáhalo a mělo to mnoho nepříznivých vedlejších účinků. Doktoři mi řekli, že je to nevyléčitelné a možná pomůže leda další operace. Tu jsem odmítla.  

Proč jsi to nechtěla zkusit?

Kvalita mého života s hormonální léčbou a v rekonvalescenci po operaci byla tak mizerná, že jsem se coby dvaadvacetiletá rozhodla, že pokud existuje cesta, jak se vyléčit, najdu ji.   

Tehdy jsi odjela do Indie?

Rozhodla jsem se, že do hloubky prozkoumám Východ a léčivé cesty, které nabízí. Hodila jsem si korunou (doslova) a padlo to na Indii. Tak jsem vyrazila. V Indii jsem byla půl roku a začala jsem znovu věřit v život. Otevřela jsem mnohá stínová témata, která se týkala nejen mě, ale celé mojí rodiny, začala jsem je vědomě zpracovávat. Překročila jsem tam svůj největší stín – strach ze samoty, poprvé v životě jsem byla někde sama a ještě k tomu bez partnera, který pro mě vždy tak trochu zastupoval oba rodiče, ať už to byl kdokoli.

Překvapila jsi při tom sama sebe?

Předtím jsem bez partnerského vztahu být nedokázala, za každým rozchodem následoval hned nový začátek. Tenkrát jsem si to prostě naordinovala, věděla jsem, že pokud ten strach nezkusím překročit, tak už možná nebudu mít v tomhle životě možnost. Projela jsem Indii z jihu na sever a z východu na západ, prošla jsem různými očistnými procesy, praktikovala jógu několik hodin denně, udělala si svůj první výcvik a zažila pocity vnitřního štěstí, které jsem do té doby nepoznala. Když jsem se vrátila do Čech, doktor potvrdil, že zvětšování endometrických útvarů ustalo, což jsem věděla, protože se zmírnily i bolesti. Pak následovaly další měsíce přísné diety, očisty střev, jógové praxe a všeho dostupného, co jsem cítila, že mi pomáhá. Byla jsem velmi důsledná. Jednoho dne na ultrazvuku endometrióza prostě nebyla. Doktor mi to potvrdil.

To se stalo díky tomu, co ses naučila v Indii?

V Indii neplatí klasické rozvrhy, kalendáře, pojetí o čase. Vstáváš brzy ráno a cvičíš celý den takřka bez přestávky. Když usínáš, budí tě záškuby těla, když se ti zdá, jak praktikuješ jógu. Některé výcviky v Indii mi daly víc než studium vysoké školy v Česku i v USA.

Pomohla ti hodně změna stravy a životního stylu?

Když o tom přemýšlím, tak vlastně nevím, co pomohlo víc. Zda úplná změna stravy, životního stylu, to, že jsem nechodila do práce a opravdu jsem veškerou svou energii dala do rozhodnutí se vyléčit… Hodně mi pomohlo to, že jsem se postavila svým strachům, věcem, kterých jsem se bála.  

Jak teď vypadají tvé běžné dny? Je jóga stále jejich pevnou součástí?

Ráno vstanu, obvykle obstarám dcerku a vedu ji do školky. Pak praktikuju ásany, pránájámu a dháranu většinou zhruba hodinu. Praxi přizpůsobuju momentálním potřebám těla, mysli a ducha. Pak začnou chodit klienti a s nimi pracuju nejčastěji skrze jógovou terapii nebo práci s tělem. Některá odpoledne učím skupinové kurzy nebo otevřené lekce a workshopy. S principy jógy jsem v kontaktu celý den. Vnímám je, když cvičím, mluvím s lidmi nebo v duchu sama se sebou, v běžných denních úkonech a volbách. Spíše než můj den s jógou bych to nazvala „můj život s jógou“.

Co máš na józe nejradši?

Jednotu. Sjednocení vnitřního a vnějšího. Inside outside = same side.

Chceš se díky józe udržovat fit do vysokého věku?

Rozhodně. Inspirací mi je stoletá jogínka Jean Dawsonová. Začala v 67 letech. Mám několik klientů, kterým je k osmdesáti, a myslím, že právě pro ně je jóga úplně super cesta, jak udržet dobrý vztah se svým tělem, zachovat si ohebnost a předcházet všelijakým neduhům.