O rodičích, dětech a zdravém rozumu, na který jsme zapomněli

„Nejez to, neskákej, neběhej, poděkuj, nesahej na toho psa, stůj pořádně, tohle se neříká, nestrkej si to do pusy, hezky pozdrav, učeš si vlasy, nekřič.“

Tohle opakujeme svým dětem od chvíle, kdy se postaví na nohy a začnou se sociálně projevovat. Co takhle jim začít věřit a nechat je klidně dělat chyby?

„Ztrácíme zdravý rozum. Děti hlídáme, protože máme strach,“ říká Petra Šubrtová, učitelka prvního stupně ZŠ Petřiny sever, kterou loni vyhlásili v soutěži Global Teacher Prize druhou nejlepší učitelkou. V dětech se snaží budovat sebevědomí a zdravý rozum, čemuž přizpůsobuje i své interaktivní učební metody. Sama se před dětmi nebojí přiznat vlastní chybu a učí je tak, že chybovat je lidské.

„Chyba je základní stavební kámen, buduje v člověku sebevědomí,“ říká Šubrtová, která se dlouhodobě zabývá tématem důvěry. Dětem pečlivě naslouchá a sama se před nimi nestydí přiznat vlastní chybu. A všechno tohle nezačíná až na prvním stupni základní školy, ale samotným narozením dítěte. Právě první roky života, provázené intenzivním poznáváním světa kolem, jsou stěžejní pro rozvoj mnoha důležitých stránek osobnosti.

Mimina

Francouzský režisér Thomas Balmès ve svém časosběrném dokumentu Babies z roku 2010 ukazuje, že děti jsou nejšťastnější tam, kde si mohou svobodně osahat svět kolem sebe, protože poznávání je právě to, co dítě během svého prvního roku života zaměstnává nejvíc. Dokument mapuje první rok čtyř batolat z různých koutů světa od jejich narození až po první krůčky. Setkáme se tak s holčičkami Ponijao z namibijského Opuwa, Mari z Tokia, Hattie ze San Franciska a s chlapcem Bayaragalem z Mongolska.

Svým zúčastněným pozorováním Balmès dává možnost srovnávat vybrané mateřské postoje, zvyky a rituály. Oblíbenou hračkou Ponijao je plastová lahev, zatímco pro Mari z Japonska kupují rodiče drahé hračky v hračkářství. Bayargalova kočovnická rodina žije v jurtě na rozlehlých mongolských pláních, absolutně souzní s přírodou a on i jeho starší bratr tak mají téměř bezbřehou volnost a člověk jen žasne nad tím, jak je ten roční chlapec obratný, což ostře kontrastuje s holčičkami Hattie a Mari, které jsou vychovávány v pohodlné bavlnce moderního světa.

Bakterie zdraví prospěšné

Jestli děti dneska nenecháváme ani lézt po trávě, protože se bojíme bakterií, možná by pomohlo vědět, že ten mikrosvět okolo není zas tak strašidelný. Ba naopak, existují bakterie, které jsou zdraví dítěte přímo prospěšné. Zatímco africké dítě z dokumentu Babies se nechá olíznout od tamního psíka, mongolské od kozy stojící u vchodu do jurty, české matky propukají v hysterii, když se něco podobného stane třeba při procházce v parku. „Nesahej na toho psa,“ slýchávám cestou Letenskými sady a přitom pozoruju matky, jak svým ratolestem drhnou obličej i ruce vlhkými ubrousky.

Výzkumy ukazují, že normální kontakt s okolním prostředím, a tedy i s bakteriemi, které přirozeně obsahuje, přitom posiluje dětský imunitní systém. Česká bakterioložka Kateřina Jirků Pomajbíková tvrdí, že výskyt civilizačních chorob, alergií a autoimunitních onemocnění v západním světě stoupá a jednou z příčin je i naše přehnaná hygiena. Pomajbíková si všimla, že výše zmíněnými chorobami trpí především západní civilizace. Lidé obývající země třetího světa mají zpravidla bohatou střevní mikroflóru (včetně červů) a zřídkakdy u nich propukají autoimunitní onemocnění jako roztroušená skleróza nebo Crohnova choroba. Podobně jsou na tom i lidé žijící na vesnici, dennodenní kontakt s bakteriemi jim zajišťuje lepší imunitu. „Každý si musí sám promyslet, kam až chce v hygieně zajít. Rodiče by ale nemuseli být tak úzkostní. Mohli by své děti nechat hrabat se v hlíně nebo sníst rohlík, i když mu spadne na zem,“ dodává bakterioložka.

Důvěra, která se nám vrátí

Spoustu svobody, kterou jsme v dětství měli, jsme dospíváním ztratili. Asi těžko dnes budete skákat radostí v první jarní louži, válet sudy ze svahu nebo skákat do hromady listí. Někdy ale zapomínáme na to, že pro děti mohou právě tyhle momenty být důležité. Děti totiž vychovávají zážitky. Necháme-li jim větší volnost a dáme-li jim důvěru, můžeme tím mnohé získat. Podle Šubrtové je důvěra to, co vychovává děti k zodpovědnosti a samostatnosti. Uvidíte, že se vám to jednou vrátí.