Rodiče, uvolněte se, prosím

V pondělí keramika, v úterý tanečky, ve středu plavání, ve čtvrtek angličtina, v sobotu – ano, i v sobotu – koně.

Věčné plánování a převážení potomka z jednoho místa na druhé.

Strachování se o jeho bezpečnost, profesní budoucnost, zdraví, vyváženou stravu... Nemluvě o tom, že všechno děláte za něj, do školy autem, i školní tašku mu nosíte. Takové je současné rodičovství. A dělá vás to šťastnými? Děti moc ne.

Nechte nás být

Uvolnit se, zpomalit, přestat se bát, více si s dětmi užívat společné chvíle, hrát si spolu, mluvit spolu. Na to všechno není čas, energie a vlastně ani chuť. Dnešní rodičovství je nesmírně náročná disciplína, jen málo otců a matek se ve své roli cítí spokojeně, spíše uštvaně a nervózně. Ale děláme si to sami. Nebojte se jít alespoň trochu proti proudu, brzo poznáte, že lepší, než organizovat potomkovi každou volnou minutu, je nechat ho prostě někdy jen tak být.

Psycholožka Pavla Koucká je autorkou knih Zdravý rozum ve výchově a Uvolněné rodičovství. O čem píše, to sama taky dělá. „Děti učíme přebírat zodpovědnost. Například školu si řeší samy. A už je ani nemusíme honit, aby šly spát. Pokud si dlouho čtou, druhý den to pocítí. Rozhodnutí je na nich samotných,“ říká máma tří dětí, která za ně ani neuklízí a nechává je, ať si samy řeší své dětské spory. Výsledek takového přístupu: „Děti jsou poměrně samostatné a vyrovnané. Jen tak je něco nerozhodí.“ A to přece chceme.

Dopřejte jim partu

Nebude to také ľahké, drahá, ale zkuste omezit počet kroužků na maximálně dva týdně, ještě lépe jeden. Uvidíte, jak se vám uleví. Najednou získáte mnohem víc času, který jste jinak marnili přesouváním potomka z místa na místo. Budou vás sice mít za asociála, který nedopřeje svým dětem všestranný rozvoj, ale taková klidná večerní káva doma za to stojí. Prospěje to samozřejmě i dětem. Ty dostanou šanci víc odpočívat, víc přemýšlet o svém životě (ano, děti to přirozeně dělají, ale musí na to dostat čas a prostor), víc být samy se sebou.

Místo kroužků si děti můžou hrát samy venku. To je ale v dneska kacířská myšlenka! Vzpomeňte si na své dětství. Vaše rodiče by ani nenapadlo bát se, že se vám venku samotným něco stane. Dnešní čtyřicátníci dostali na krk klíče a domů se vrátili až večer nebo když jim začalo kručet v břiše. Dnes by sousedi na takové rodiče volali sociálku. Pokud se bojíte, že vaše děcko bez dozoru spadne do díry nebo ho za nejbližším rohem unesou, můžete zorganizovat (nic jiného vám stejně nezbude, dnes se organizuje všechno) svépomocnou skupinu rodičů, kdy vždy jeden bude nenápadně dohlížet na dětskou partičku. Mimochodem, neexistence spontánně vytvořené dětské party je podle Pavly Koucké to, co dnešním dětem chybí snad úplně nejvíce.

Nic není bez rizika, nic

V záplavě pracovních a domácích povinností i (mimo)školních aktivit se mnohdy zapomíná na to nejobyčejnější, ale přitom nejdůležitější. Mluvit s dětmi, zajímat se o jejich svět, najít si čas na společnou hru. To všechno můžete dělat doma, na procházce venku, na dětském hřišti. Není nutné jezdit do sto kilometrů vzdáleného aquaparku za zábavou.

Přestaňte se o ně bát. Určitá míra rizika prostě patří k životu. Vystavit děti rozumné míře rizika je nejlepší způsob, jak mu v budoucnosti předcházet. Mohou klidně spadnout z kola, z prolézačky, honit se s kamarády jak diví bez toho, aby je někdo okřikoval, ať okamžitě přestanou, protože si ublíží. Příště už si dají bacha.

Co můžete, to hoďte na děti. Domácí otroctví je ten správný lék na dětskou ukňouranost a rozmrzelost. Už prckové kolem dvou let mají mít v domácnosti své úkoly. Čím víc, tím líp. Pokud si na domácí práce zvyknou už od mala, budou je vykonávat bez protestů, a dokonce s uspokojením, protože získají pocit důležitosti, že něco zvládají. A ten současným dětem dost chybí, když za ně všechno dělají rodiče. Tak už s tím raději přestaňte. V zájmu všech.