S rakovinou vám pomohou lékaři, ale boj s vaší psychikou je na vás

Příběh paní Mileny:

Paní Milena žila docela normální život. Měla práci, koníčky, rodinu a pravidelně chodila k ženskému lékaři na vyšetření. V březnu 2010 ji však ve snu napadlo: „Co když se mi měsíc po mamografu něco v prsu vytvoří? Další mamograf je až za 2 roky, ať mi nikdo neříká, že to pak bude včas chycené?“ Dodnes neví, jak je to možné, že ji něco takového napadlo. Ale právě tato myšlenka, spolu s jejím zodpovědným přístupem jí doslova zachránily život.

Paní Milena neváhala a ihned se objednala na další vyšetření na mamografu. Od lékařky se pak v ordinaci dozvěděla zprávu, kterou nechce slyšet nikdo z nás: „Máte v prsu zhoubný nádor.“ Díky včasnému odhalení nádoru ale byla v té době Milenina šance na uzdravení poměrně vysoká. Ne všechny ženy se však v oblasti prevence chovají takto zodpovědně. Rakovina prsu je totiž nejčastějším nádorovým onemocněním u žen a během svého života musí s touto nemocí bojovat každá osmá žena. Každá čtvrtá pak této diagnóze bohužel podlehne. K velké části těchto úmrtí by přitom vůbec nemuselo dojít. Rakovina prsu patří k typu nádorů, jejichž objevení v brzkém stádiu znamená více než 90% šanci na úplné vyléčení.

„Věřila jsem, že budu žít.“

„Diagnózu jsem kupodivu přijala v naprostém klidu a s úsměvem. Proč šílet a plakat? Nijak si tím nepomůžu,“ vypráví paní Milena s odstupem času.  Milena se rozhodla nelitovat se, ale naopak se nemoci postavit čelem. „Hned, jak jsem přišla domů, sedla jsem k internetu a zadala do vyhledávače „rakovina prsu“. Tím začal můj boj o život,“ dodává. A pak už šlo vše ráz na ráz. Chemoterapie, operace, ozařování. „Vším jsem prošla celkem v pohodě, dá-li se to tak říct. Věřila jsem totiž, že vše dobře dopadne a že budu žít! A možná to bylo i tím, že jsem o své nemoci mluvila s kýmkoliv a kdekoliv, vyprávěla jsem svůj příběh i poznatky z léčby všem, kdo byl ochoten poslouchat,“ vypráví Milena.  

Léčba byla nakonec úspěšná a Milena se mohla vrátit zpět do normálního života i do práce.
„Nepotřebujete mít známosti, abyste si zachránili život. Chce to jen odvahu zvednout se a jednat! A nepodléhat panice, ta nepomůže,“ říká dnes s odstupem času paní Milena. „Není to boj s nemocí, s tou Vám pomůžou lékaři. Je to boj s psychikou! A té, když nepodlehnete, máte napůl vyhráno,“ dodává.

Psychika hraje klíčovou roli

Příběh paní Mileny dokazuje, že psychický stav pacientky a její odhodlání je jedním z klíčových faktorů, které přispívají k úspěšnému vyléčení. Jak dodává paní Milena: „Jedna moje kamarádka mě šokovala slovy: Mně, kdyby to potkalo, za prvé bych se zhroutila a za druhé nemám známosti. Docela mě to rozčílilo, protože pravdou oje, že nepotřebujete mít známosti, abyste si zachránili život. Chce to jen odvahu zvednout se a jednat! A nepodléhat panice, ta nepomůže. Není to boj s nemocí, s tou Vám pomůžou lékaři. Je to boj s psychikou! A té, když nepodlehnete, máte napůl vyhráno. Věřte mi! A já svůj příběh uzavírám s tím, že někdo z hůry mě má rád!“