Vánoční Mahlery aneb Historky zpod stromečku, které byste nevymysleli

24.12.2018

Štědrý den má být plný klidu a rodinné pohody, bohatě prostřená tabule, všichni si pobrukují koledy, usmívají se a celým domovem se nese vůně perníčků, kterou jen občas vystřídá purpura pomalu doutnající na plotně…

Jenže život píše trochu jiné scénáře…

Text: Viola Černodrinská                Foto: Archiv

Kdo z vás aspoň jednou nezažil hádku u stromečku, nad receptem na bramborový salát nebo rybí polévku? Komu z vás se nezapíchla do krku kost z kapra, nezačal hořet vánoční strom nebo nevyzkratovaly elektrické svíčky? Miroslavu Horníčkovi na Štědrý den, pět minut před večeří, třeba bouchla kamna a napsal potom super povídku o tom, že jak byly ve vzduchu Vánoce, chtěly být ve vzduchu zjevně ten večer u nich doma i saze. V redakci jsme posbírali taky pár povedených rodinných historek, ať víte, že v tom nejste sami.

Ach ty svíčky

Vyměnili jste klasické voskové za elektrické? Tím jste vyřešili problém s odkapáváním vosku na zem a případnou možnost vzplanutí stromečku, ale zase tam jsou jiné problémy. Nejprve je potřeba svíčky rozplést, to by měl v rámci zachování dobré nálady dělat v rodině ten, jehož trpělivost je bezedná. Poté je klíčová instalace na stromeček. Svíčky umísťujte opatrně tak, ať jimi neshodíte křehké ozdoby. Pak už zbývá jen zapojit svíčky do zásuvky. A právě tehdy může přijít zrada. „Můj otec při zprovozňování stoletých vánočních světel vyhodil pojistky v celém domě, takže jsme s ostatními sousedy na Štědrý večer sdíleli romantickou atmosféru při svíčkách… tedy dokud nepřijel osvícený správce, který nám to překazil,” vypráví Helena o Vánocích v pražském činžáku.

Sváteční host

Jeden talíř navíc na sváteční tabuli je pozůstatek z minulých časů. Byl-li počet hostů u stolu lichý, prostírala hospodyně o jeden talíř navíc. Lidová pověra říká, že těsně před večeří obcházela domy smrt, a napočítala-li někde lichý počet hostů, příští rok se pro někoho z nich vrátila. Dnes prostíráme spíše proto, abychom se podělili o štědrovečerní tabuli s kýmkoliv, kdo třeba nemá s kým být.  „Jednou moje ségra přivedla na Štědrý večer Itala, kterého poznala na ICQ a on se rozhodl ji na Vánoce ‚poznat osobně‘. V tom tkvěl ten háček. Sestra o něm nikomu neřekla, takže nikdo nečekal hosta navíc. Mámin přítel měl na sobě děravé ponožky, děda si zapomněl doma zuby a lámanou němčinou Marcovi vyprávěl, že se přátelí se Zdeňkem Mahlerem, kterého Ital zaměnil s Gustavem Mahlerem, a tak si doteď zřejmě myslí, že je dědovi 150,“ vypráví Petra. „Celý rozpačitý večer pak korunovala má žaludeční nevolnost vyvolaná hrou na saxofon. Já měla tehdy nějakou šílenou virózu a rodina mě donutila, ať jim usmrkaná, v propoceném pyžamu, zatroubím u stromečku vánoční koledy. V kombinaci s rybí polévkou mi to neudělalo dobře a všechno pak muselo ven,“ říká Petra a dál už asi tušíte…

Vaječňák

Vaječný koňak, svařené víno, borovička, slivovička, grog. O svátcích se ničím nešetří, výjimkou není ani alkohol. „V osmi letech jsem si na Štědrý den zadřela do nohy šíleně velkou třísku (‚bruslila‘ jsem v ponožkách po špatně nalakovaných parketách). Tu třísku mi otec vyndával hodinu a půl. A aby mě to tolik nebolelo a abych nebrečela, tak mi opakovaně doléval vaječný koňak tak dlouho, až mě nechtěně opil. Takže nalité dítě u stromečku – chlouba rodiny,“ směje se nad vzpomínkou na Vánoce Markéta.

Ježíšek

Jak asi vypadá? A jak to, že všem dětem přinese ve stejný večer tolik dárků? Kudy vchází do našich domovů? Má rád cukroví? Ježíšek má jistě v myslích dětí mnoho tváří a vlastností. Nikdo ho nikdy neviděl, a tak je na každém, jak si ho představí.

„Když jsme byly se ségrou malé, připravil pro nás táta překvapení. V celém bytě si udělal menší kladkový systém – z kuchyně, kde jsme večeřeli, si přes celý byt až do ložnice, kde byl vánoční stromeček, natáhnul neviditelné lanko, na jehož konec pověsil zvoneček po babičce, na který se u nás při Vánocích zvonilo. Když už jsme téměř dojedli štědrovečerní večeři, nenápadně zatáhnul za vlasec tak, že se zvonec rozezněl přímo z ložnice. Nám se ségrou bylo v tu chvíli jasné, že za dveřmi nikdo nestojí a nezvoní, protože jsou všichni u stolu, takže to prostě musí být Ježíšek, který vletěl oknem ke stromečku. Ani jedna jsme tam pak nechtěly jít, protože jsme se strašně bály toho tak reálného Ježíška. I dárky nám v tu chvíli byly ukradené. Rodiče nás museli dlouho přemlouvat, abychom tam šly. Táta se bavil tím, co připravil, a máma byla nešťastná, že nám zkazili Vánoce. Zpětně to hodnotím jako to nejlepší překvapení, jaké jsem kdy zažila,“ říká Jana o svém tajuplném setkání s Ježíškem.  

Vysněný dárek

A vy jste ho fakt dostali! Krásný, zabalený v nádherném papíře, TEN dárek.
„Můj táta často vzpomíná na jedny Vánoce, když byl malej kluk a dostal první lyže. Samozřejmě tehdy ještě celodřevěné. Hned si je připnul na nohy a chodil v nich po bytě tak dlouho, dokud se nepotkal s babičkou, která mu je přišlápla a ulomila obě špičky,“ vypráví Zuzana. Na stromečku sotva dohořely prskavky a lyže už byly v.... trapu.

Tak šťastné, veselé a klidné svátky!

Přihlásit se k odběru novinek

Nejnovější články

Mohlo by vás zajímat

Jsme tu pro vás!

Uvažujete jak sebe, nebo svou rodinu zabezpečit pro případ nepříznivých situací?
Neváhejte nás kontaktovat!
Rádi vám se vším poradíme a
zodpovíme vaše dotazy.