Životní pojištění

Vždycky jsem chtěl studovat v Praze, však to znáte… bary, divadla, koncerty. Jenže Praha leze do peněz, a tak místo nočního života v klubech u skleničky dělám v těch klubech osvětlovače a stavím podia. Není to špatné, poplatím lítačku a podnájem a hlavně, mám po přednáškách čas na trénink. Letos chci zkusit Krušnoton.

Proč jsem se rozhodl pojistit? Jsem sice zdravý jako řípa, ale přece jen, na kole najezdím stovky kilometrů a řidiči nejsou vždycky tak ohleduplní, jak by měli. A tak se v koutku duše bojím, že kdyby nastala nějaká nehoda, mohl bych přijít o možnost přivýdělku a zpátky na vesnici k rodičům se mi moc nechce. Mám svoji nezávislost rád.
Tak jsem se pojistil na úraz a invaliditu a ještě jsem dostal slevu za sportování.

Mám báječnou ženu, dobrou práci, slušný plat, krásný dům. Máme se dobře. A chci, abychom se měli dobře pořád, i když nás bude víc. Přemýšlíme totiž se ženou o dětech a já si najednou uvědomil, že kdyby se něco stalo, Lenka ze svého platu hypotéku neutáhne. A už vůbec ne na mateřské. Co s tím?

Kdysi jsem si u NN pořídil Investiční pojištění, protože mi na to zaměstnavatel přispívá a něco ušetřím i na daních, ale je to dělané na krátkodobý výpadek příjmu. Na hypotéku by to nestačilo.
Ptal jsem se svého poradce a dali jsme dohromady pojištění, díky kterému můžu klidně spát.

Už od školy jsem kadeřnice na volné noze, moje klientky si mě chválí a tak mám pořád co dělat a na peníze si bohudík nemusím stěžovat. Jsem rozvedená, ve střídavé péči mám desetiletého syna. Petřík miluje přírodu a tak každý volný víkend balím stan a spacáky a nadšeně vyrážíme na výlety.

Až do letošního léta jsem si myslela, že je to ten nejbezpečnější koníček… lymská borelióza mi ukázala, že člověk nikdy neví. Vždycky jsem myslela na to, že má být pojištěné moje dítě, nikdy mě nenapadlo, že bych pojištění potřebovala já. Dost mě to vyléčilo. Dva měsíce mi stála živnost, musela jsem použít všechny úspory, protože nemocenská pro OSVČ nestojí za řeč.
Takovou situaci už nechci zažít a tak jsem si uzavřela pojistku.

Jsem v důchodu, ale stále pracuji na půl úvazku jako vědecký pracovník. To víte, láska k vědě nemá minimální trvanlivost a navíc, potřebuji držet krok s mojí Květuškou! Ta učí na gymnáziu a má tendenci mě pořád zkoušet. Jsem rád, že mi pomáhá udržet mozek v kondici. Vidím totiž, jak je hrozné, když hlava nefunguje. Moje maminka je už druhý rok v Alzheimer centru, protože už jsme to nezvládali.

Jsme sice aktivní, ale pracovat a pečovat o někoho na plný úvazek, to je velmi náročné. A také finančně nákladné. Díky tomu jsme si uvědomili, že nechceme, aby podobnou situaci museli řešit naše děti nebo vnoučata.
Rozhodli jsme se pojistit a pustit tyhle starosti z hlavy.